Category Archives: Biografie
Václav Krejbich
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 23.8.2016
Známý český konstruktér a technolog, autor Krejbichovy tříkolky, závodního vozu F 750 a také závodních úprav motocyklů Jawa 50. Především pak známá úprava motoru pro čtyřstupňovou převodovku ČZ a úpravy válců motorů.
Stránky Krejbichova syna Petra, dřívějšího motokrosového závodníka a nynějšího výrobce tuningových součástek: https://www.vackykrejbich.cz.
Ladislav „Pajka“ Ševčík
Zakladatel a správce webu, autor většiny článků.
Něco o mě:
2010
Narodil jsem se na začátku roku 1988 v Uherském Hradišti, svoje dětství jsem strávil v Uherském Brodě a blízké pohraniční vesnici Březová. Už od útlého věku mě fascinovala převážně technika, kterou tak nějak „máme v rodině“.
Moje přezdívka „Pajka“ souvisí s mým hlavním koníčkem, a to sběratelstvím historické radiotechniky, kterému se věnuji od svých pěti let. Ve čtrnácti k tomu přibyly motorky – pionýry. U těch jsem pochopitelně neskončil, ale na rozdíl od většiny „vyvíjejících se“ motorkářů jsem jim nadále zůstal věrný. Věrnost padesátkám nadále taky prokazuji psaním tohoto webu, který jsem založil vzápětí po pořízení svého prvního pionýra.
Věk uplynul, studentský život nahradila rodina a starosti dospělých. Ve volných chvílích se ale stále vracím, abych tenhle web doplňoval a vylepšoval.
O mých dalších aktivitách a zájmech si můžete počíst na mých osobních stránkách: https://www.pajka.info
Josef Jozíf
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 7.4.2017
Josef Jozíf
Byl jednou z hlavních postav předválečné i poválečné Jawy, stál u vzniku většiny slavných předválečných motocyklů a byl výhradním autorem úspěšného motokola Robot. Po válce jako šéfkonstruktér stál u vzniku neslavnějších motocyklů Jawa („pérák“, „kývačka“) a podílel se i na vývoji unifikované řady („Bizon“). Nezpochybnitelný význam měl i pro výrobu malých motocyklů Jawa 50, neboť byl autorem konstrukce první prototypové studie Jawa 50 („pařez“).
Jozíf byl rodák ze Starých Čivic u Pardubic (10. května 1906). Po vyučení nástrojařem pracoval krátce jako montér ve mlýnech. Poté začal studovat, nejprve dvouletou strojírenskou školu v Pardubicích a pak přešel na vyšší průmyslovou školu tamtéž. Po maturitě nastoupil do Škodových závodů v Hradci Králové do konstrukce strojů pro cukrovary, po vojně zde pracoval jako konstruktér kotlů. Do Janečkovy zbrojovky v Týnci nad Sázavou nastoupil v roce 1930, nejprve jako odborník na strojní zařízování slévárny.
Poté, co Janeček angažoval anglického konstruktéra a závodníka George Williama Patchetta, přešel Jozíf na vlastní žádost do jeho týmu do továrny v Praze-Nuslích. Prvním jozífovým dílem byl dvojitý uzavřený rám, svařený z ocelových výlisků, který Patchett osadil licenčním motorem Villiers. Vzniklá Jawa 175 byla i v době hospodářské krize prodejním hitem a zasloužila se o motorizaci Československa. V roce 1938 odešel sbírat zkušenosti do konstrukce automobilů v továrně Aero a o rok později se opět vrátil do Jawy, kde po Patchettovi převzal konstrukci motocyklů.
S výjimkou první Jawy 500 cm3 („rumpál“) a Duplex-Bloku pracoval na vývoji všech modelů Jawa – sériových i sportovních. Jeho první, zcela samostatnou konstrukcí bylo v roce 1937 motokolo Jawa 100 cm3 ROBOT, které překvapilo svým originálním řešením. Byl to nejúspěšnější typ Jawa, vyráběný těsně před druhou světovou válkou. V době okupace Jozíf připravil v utajení (i přes riziko trestu smrti) konstrukci typů Jawa 125 a 175 cm3, 250 a 350 cm3, z nichž vycházela poválečná výroba světoznámých motocyklů Jawa „pérák“ (250 a 350 c3).
Pod jozífovým vedením, který se stal po znárodnění Jawy v roce 1949 vedoucím celého vývoje, byla vypracována i konstrukční jednotná řada motocyklů Jawa-ČZ 125, 175, 250 a 350 cm3 (tzv. „kývačky“), která vytrvala v sériové výrobě dlouhou řadu let.
Vedle konstrukce dvoudobých strojů vypracoval Jozíf v roce 1951 i konstrukci sériově vyráběného čtyřdobého stroje Jawa 500 OHC.
Jeho tvůrčí schopnosti a konstrukční předvídavost se uplatnily i v konstrukci malých motocyklů objemu 50 cm3. Je totiž hlavním autorem nadčasové konstrukce prvního pionýra – Jawa 550 „pařez“.
Konstrukčně připravil unifikovanou řadu (UŘ) motocyklů 125, 175, 250 a 350 cm3 a skútrů 125 a 175 cm3, ze které se do výroby dostal upravený „Bizon“.
Kromě své bohaté konstrukční činnosti na sériových strojích se Josef Jozíf neustále věnoval usměrňování konstrukcí sportovních strojů všech kategorií. Nebyl jen vynikajícím konstruktérem, ale také osvědčeným továrním manažerem a rádcem při všech akcích, které v Jawě od roku 1945 probíhaly.
Po založení Výzkumně-vývojového závodu Jawa v Praze – Strašnicích se Jozíf stal jeho ředitelem a vedl ho až do odchodu do důchodu. Byl autorem či spoluautorem vynálezů chráněných 44 československými patenty. Zemřel 9.8.1985 ve věku 79 let.
Ing. František Janeček
KRÁLÍK, Jan, Věčně mladá Jawa 1929-1989. Vydaly n. p. Jawa a PZO Motokov, 1989, 60 stran.
vloženo: 6.4.2017
Ing. Dr. techn. h.c. František Janeček
František Janeček se narodil 23. ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou, v malé obci na východě Čech. Původně se chtěl stát lékařem, ale díky jeho otci se tomu tak nestalo. Po základním vzdělání odejel do Prahy, kde absolvoval strojní průmyslovou školu, z níž zamířil na studia elektrotechniky. To byl obor, který na přelomu 19. a 20. století nabíral dech a sliboval velkou budoucnost. Po absolutoriu v Berlíně vedla cesta mladého inženýra přes firmu Schuckert k pražské firmě Kolben ve Vysočanech, která patřila k jedné z největších elektrotechnických továren v mocnářství. Janeček byl schopný a nadaný muž, jenž se na svém místě osvědčil. Ve 23 letech byl vedením pověřen postavit novou továrnu v Nizozemí, kde kromě toho studoval techniku v Delftu. Osudová se mu stala nehoda na jízdním kole při srážce s vozem. Tehdy ho ošetřovala mladá žena, dcera viníka havárky, která se stala brzy matkou jeho syna. Jejím vkladem do manželství byl i nemalý finanční přínos. V Nizozemí se Janeček blýskl prvním z řady vynálezů – ve svých čtyřiadvaceti letech si nechal patentovat nový způsob přívodu proudu pro pouliční elektrickou dráhu, který od něho koupili Angličané za 2000 liber. Po čtyřletém pobytu za hranicemi tehdejšího Rakousko-Uherska ho zavolala firma zpět do Prahy, kde se stal šéfem mechanické dílny. Tady zkonstruoval generátory o výkonu 1000 k, které v pražské elektrárně sloužily po 30 let.
Janeček byl každopádně schopnější a v dílně nemohl dosáhnout plného rozvoje. Firmu Kolben opustil o dva roky později. V roce 1907 odešel do zahraničí, kde sbíral zkušenosti u německých a anglických firem. V roce 1908 se vrátil do Prahy. Ve svých 31 letech se osamostatnil a otevřel si vlastní strojírenskou laboratoř a mechanickou dílnu. Základní kapitál pocházel z jeho patentu na změnu obloukové lampy, který zakoupily dvě německé firmy za 70000 marek a také věno manželky.
Ve své laboratoři a dílně s třinácti zaměstnanci realizoval své nápady, které nabízel různým firmám. Z dnešního pohledu by bylo možné nazvat jeho tehdejší podnikání jako know-how. Snad největší úspěch z té doby slavil jeho dálkově ovládaný reklamní panel, který byl instalován na střeše domu na Jungmannově náměstí.
Situaci změnila první světová válka. Po krátké aktivní službě na italské frontě se Janeček vrátil k rýsovacímu prknu a ohlásil hbitě šedesát patentů. Je vhodné se zmínit o zařízení ke zkouškám rozbušek kanónů a minometů spojených s leteckým motorem, kdy hlaveň byla umístěna za vrtulí. Nejznámější vynález z této doby byl Janečkův ruční granát, především pro modernizovanou bezpečnostní zápalku.
Bývalý hostinec „Na zelené lišce“
Po válce začal Janeček výrobu těchto granátů v Praze-Žižkově. Krátce na to, v roce 1920, převzal výrobu přesných vah v Mnichově Hradišti. V chemické továrně zařídil svůj závod a spojil se s nástrojařem Františkem Kohoutkem. Oba partneři se ale nesjednotili a za několik týdnů se opět rozešli. Kohoutek si nechal vyplatit 50000 korun a tím jeho spolupráce s Janečkem skončila. Janeček proto pokračuje sám na základě své tvůrčí činnosti jako technik a konstruktér. V roce 1922 kupuje továrnu na předměstí v Praze – Nuslích, kde dříve stálo staré pohostinství „Na zelené Lišce“. Továrna je ovšem příliš nadhodnocený výraz pro dílnu po obuvnické firmě Sachs v budově starého hostince. Brzy poté, v roce 1923, vybudoval Janeček nové haly, jenž si označení továrna zasluhují. Do nich pak převedl výrobu z Mnichovského Hradiště.
Investovat do tohoto velkého podniku mu umožnily objednávky Ministerstva národní obrany na přestavbu kulometů Schwartzlose, které převzalo mladé Československo z vybavení armády dřívější Rakousko-Uherské monarchie. Zbraně byly stavěny pro munici typu Manlicher, československá armáda byla ale vybavena municí Mauser. Proto byl ve zbrojovce Janečkem kulomet přepracován. Jelikož počet kulometů byl menší než armáda potřebovala, obdržel Janeček také zakázku k vytvoření nového typu. Na rozdíl od kulometů výroba granátů klesla pro malý zájem odběratelů. V roce 1926 byla proto jejich výroba definitivně zastavena. Vojenské objednávky umožnily rozšíření továrny a modernizaci technologií. Kulomety byly ovšem zastaralé a těžké, takže bylo jen otázkou času, kdy o ně ministerstvo ztratí definitivně zájem. To se přihodilo v roce 1928, kdy Zbrojovka v Brně přišla s novým vzorem této zbraně (ZB 26).
Janeček byl v této době se svým podnikáním plně vytížen, vyráběl různé produkty – od psacího stroje až po šicí stroje. Mohl si dovolit výrobu těchto náročných a přesných strojů, neboť mu to dovolovala dosavadní praxe, vybavení továrny a pracovní potenciál. Nakonec se rozhodl pro výrobu motocyklů. Zbrojovka Dipl. Ing. F. Janeček změnila výrobní program.
JUDr. Jaroslav Frei
Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 30.6.2016
JUDr. Jaroslav Frei – ředitel Jawa
Životopisná kniha volně ke stažení: Jawa, můj osud – příběh Jaroslava Freie, který zachránil Jawu a útěkem zachránil sebe
