Renovace malé malované SPZ

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 22.3.2018

Staré „státní poznávací značky“ (SPZ) byly pionýrům přidělovány při jejich přihlášení na příslušném dopravním úřadě. Majitel si poté přidělené číslo musel sám na prázdnou bílou značku (která byla součástí motocyklu už při zakoupení) ručně namalovat. Proto je estetický vzhled původních SPZ kus od kusu velmi rozdílný.

Do dnešních dob se malovaných SPZ sice mnoho nedochovalo, při přepisech se totiž automaticky měnily za nové prolisované „registrační značky“ (RZ). Nicméně je jich v provozu stále dost a po legislativních změnách v roce 2015 se výměny už standardně neprovádějí (úřad od úřadu se to ale liší).

Renovace malé malované značky

1. Značku nejprve očistěte, nastříkejte základní barvou a vrchní bílou barvou.
2. Prostor pro číslice dokola kolem prolisovaných hran oblepte elektrikářskou izolační páskou a plochu zakryjte třeba papírem (nebo papírovou páskou). Značku nastříkejte černou barvou zezadu i zepředu. Použití elektrikářské „izolačky“ zabrání podtečení barvy na přechodech barev (papírovou malířskou pásku barva podteče).

Výroba písmen a číslic

Můžete je samozřejmě postaru namalovat, avšak při dnešních možnostech mi přijde lepší si je nechat vyrobit nalepovací v nejbližší „reklamce“, tiskárně.

Do přílohy vkládám soubor písma (fontu), se kterým se lisují všechny moderní registrační značky v ČR. Písmo si nainstalujte do systému (obvykle stačí zkopírovat do složky: C:\Windows\Fonts\). Přikládám i dva dokumenty. V jednom je zhruba načrtnutý rozměr SPZ a známka TK, abyste si mohli „nasimulovat“, jak bude výsledek zhruba vypadat. Ve druhém dokumentu je samostatný text, který si libovolně upravte (můžete si nechat vyrobit písmena pro víc značek najednou). Při dodržení měřítka tisku 1:1 se mi osvědčila velikost tučného písma 48.

Podklady stáhnete zde: jawa-50-renovace-malovane-spz.zip

Údajně na některých STK (stanicích technické kontroly) mají s nalepenými číslicemi problém, protože by s nimi někdo mohl dodatečně manipulovat. V tomto případě by mělo stačit nalepené číslice 2x-3x přestříkat bezbarvým lakem.

Na závěr vás chci varovat. Nevzhledný tvar RZ může někoho nabádat k „přemalování“ čísel na starý formát SPZ. Před takovým krokem byste měli mít na paměti, že se jedná o přestupek, za který můžete dostat dost velkou pokutu! Zvláště nové „krajské“ značení je na starém formátu přímo do očí bijící!

Přemalování okresního formátu (tzn. tři písmena + čtyři číslice) vám sice taky nedoporučuji, avšak není to tak nápadné a máte naději na bezproblémový provoz. To ovšem jen za předpokladu, že jste s původní prolisovanou RZ dosud nenavštívili technickou kontrolu, kde se fotí.

Výměna ložiska a přetěsnění pravého víka motoru Jawa 20

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 9.11.2016

V průběhu výroby doznalo pravé víko motoru Jawa 20 (také 21, 23) několik drobných změn odlitku. Z konstrukčního hlediska byla zásadní jen změna systému jeho utěsnění. Popíšu postupy pro obě víka, kdy druhý postup je univerzální pro obě provedení (navíc je jednodušší).

Postup u staršího provedení víka (cca do roku 1974)

Je plně rozebratelné bez nutnosti použití přípravků. Ložisko víka je utěsněno hřídelovým těsnícím kroužkem Gufero 15-35-7. Tyčka vypínání spojky je utěsněna o-kroužkem 9×5, který je vložený do vysoustruženého osazení v podložce, která je společně s druhou podložkou umístěna za ložiskem.

Pro vyndání starého ložiska je potřeba tenkým šroubovákem vyloupnout pojistnou sponku („segrovku)“ osy vypínací páčky. Následně osu i páku vyjmout. Z vnější strany pak můžete ložisko, společně s podložkami držícími o-kroužek, vyklepnout. Vhodné je víko před vyndáváním ložiska nahřát (elektrickým vařičem či lokálně v místě ložiska horkovzdušnou pistolí) na teplotu, kdy plivnutá slina odskočí. Víko pak vyčistěte, dejte vypínací páčku a osku se segrovkou na své místo a znovu nahřejte na teplotu, kdy plivnutá slina odskočí. Mezi dvě podložky vložte nový o-kroužek tak, aby byl jimi sevřený, a vložte to do osazení (viz fotky). Vezměte předem zmražené nové ložisko a to do svého osazení naklepněte (mělo by tam bez odporu samo spadnout). Ložisko by nemělo být s krytováním (značení RS nebo Z), to když tak z obou stran vyloupněte. K ložisku dejte nové gufero 15-35-7 a vložte zpátky vypínací páčku s osou, kterou zajistěte „segrovkou“.

Postup je zbytečně komplikovaný, postupovat můžete podle jednoduššího návodu určeného pro novější typ víka.

Postup u novějšího provedení víka (univerzální)

Víko prošlo kvůli zlevnění výroby mírnou inovací, kdy byly ze sestavy vypuštěny ocelové podložky držící o-kroužek. Místo nich je v hliníkovém odlitku pouze malá díra pro vypínací tyčku spojky a vysoustružené osazení pro o-kroužek 9×5. Ten je ve své poloze jištěný prolisovaným plechem. Výroba byla sice zlevněna o výrobu jedné soustružené podložky, avšak víko již není tak snadno rozebratelné.

Postup je přesto jednoduchý. Po vyloupnutí gufera nahřejte celé víko na elektrickém vařiči tak, aby plivnutá slina okamžitě odskočila. Víko vezměte do azbestových rukavic (nebo větší vrstvy hadrů) a pořádně s ním klepněte o dřevěný špalek (třeba víckrát). Ložisko vypadne samo. Víko vyčistěte, nahřejte znova na potřebnou teplotu, do osazení opatrně vložte nový o-kroužek 9×5 (bacha ať se nepopálíte), vložte plechovou přídržnou podložku „bříškem“ dolů k o-kroužku a naklepněte předem zmražené ložisko. Po zchladnutí dejte nové gufero.

Tento postup je ve všech případech naprosto spolehlivý a není nutné vyrábět žádné přípravky nebo k ložisku cokoli vařit (obvyklé rady). Úspěšnost akce závisí pouze na dostatečném ohřátí hliníkového odlitku. Postup je univerzální, použitelný i pro starší provedení víka.

Vylití dutiny nádrže epoxidovou barvou

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 8.11.2016

Korodující nádrž je díky „ekologickým“ palivům s lihovými přísadami běžný problém nejen špatně uskladněných motocyklů. V nádrži se sráží vzdušná vlhkost a z benzínu se odděluje voda. Řešením je neustálá obměna paliva a pokud možno skladování s plnou nádrží. To ale není vždy možné a ani tak se korozi nemusíte ubránit.

Jako vhodné řešení se nabízí vylití dutiny nádrže dvousložkovou epoxidovou barvou, která odolává organickým rozpouštědlům (benzínu, acetonu, atp.). Dalším důvodem pro vylití barvou může být drobná netěsnost ve spojích (svarech) nádrže, které se barvou zalijí a palivo přestane unikat. Týká se to ovšem jenom mikroskopických trhlin, kdy palivo jen lehce prosakuje, jakékoli větší trhliny je vždy nutné zavařit!

Před popisem postupu práce musím ještě zdůraznit i negativní stránky tohoto řešení. Epoxidová barva je odolná nejen benzínu, ale také všem odstraňovačům nátěrů, takže ji z dutiny nádrže už nikdy neodstraníte. Při práci musíte být velmi pečliví, v případě neúspěšné akce hrozí znehodnocení nádrže.

Postup vylití nádrže:

Nádrž by měla být vylitá aspoň dvěma vrstvami dvousložkového epoxidového základu a ideálně jednou vrstvou vrchního dvousložkového epoxidového emailu. V případě, že se základový lak dokonale rozlije, může ho stačit jen jedna vrstva v kombinaci s druhou vrstvou vrchního emailu. V každém případě musí být vrstvy laků minimálně dvě, ideálně vak tři.

Vhodná základní barva je S2300 a vrchní email S2321. Obě barvy se tuží tužidlem S7300. Volba odstínu záleží na vás, mně se osvědčil bílý email, v nádrži jde dobře vidět hladina paliva, popřípadě nečistoty. K epoxidovým barvám se dá koupit speciální ředidlo, bez problémů je ale použitelné ředidlo C6000.

1. Ošetřovaný povrch musí být dokonale zbavený koroze. Nejvhodnější je chemické vyčištění (vymoření) kyselinou. Podrobný návod jak postupovat: Chemické čištění (moření) nádrže.
2. Čistou a odrezenou nádrž dokonale odmastěte několikerým propláchnutím technickým benzínem, acetonem, popřípadě jiným speciálním prostředkem (například Antisilem).
3. Palivový kohoutek nahraďte libovolnou zátkou. Nádrž zvenku oblepte nějakou fólií a páskou tak, abyste si ji nepotřísnili barvou.
4. Smíchejte potřebné množství základní barvy pro vylití jedné vrstvy s předepsaným množstvím tužidla. Barvu nařeďte ředidlem tak, aby byla co nejřidší, ale stále ještě dobře kryla. Potřebné množství již natužené a naředěné barvy pro vylití jedné vrstvy odhaduji na 1-2 dcl.
5. Barvu nalijte do nádrže, tu různými pohyby překlápějte tak, aby se barva dostala na všechny vnitřní plochy. Může to trvat celkem dlouho a třeba budete potřebovat naředit trochu barvy navíc. V každém případě si dejte velmi záležet a průběžně se dovnitř dívejte (třeba „zubařským“ zrcátkem).
6. Přebytečnou barvu vylijte (něco si s ní třeba natřete). Při zasychání pak nádrž obraťte vzhůru nohama a nechte doschnout obráceně tak, aby v rozích nezůstalo větší množství stečené barvy (která by mohla prasknout).
7. Po mírném zaschnutí proškrábněte díru pro palivový kohoutek a závit.
8. Nádrž má jen velmi malé otvory pro výměnu vzduchu, schnutí bude trvat dlouho. Před aplikováním druhé vrstvy je vhodné počkat dva dny. Jestliže budete velmi spěchat, můžete schnutí urychlit vysavačem (v žádném případě ne horkovzdušnou pistolí!).
9. Aplikujte druhou, později popřípadě i třetí vrstvu barvy (emailu). Před nalitím paliva nechte nádrž vyschnout minimálně týden.

Změny v zapojení elektroinstalace

Mazání motoru pionýra – jaký olej a v jakém množství?

Mazání motoru pionýra

Dvoudobý motor je mazán směsí benzínu s motorovým olejem. Motor nasává do prostoru pod pístem (pomocí podtlaku) rozprášenou směs, přičemž se benzín se vzduchem odpařuje a olej kondenzuje na součástkách motoru (ložiska, vnitřní plocha válce, píst…). Protože se olej v motoru spotřebovává a nikde necirkuluje, nazývá se tento systém „ztrátové mazání“. Z toho vyplývá, že aby byl motor dostatečně mazán je bezpodmínečně nutné, aby bylo mazivo společně se směsí do motoru přiváděno. Nevhodné je proto především brzdění motorem, tedy když bez plynu se zařazenou rychlostí jedete s kopce. V tomto případě se motor jen velmi málo maže a hrozí jeho zadření. Když už ale někdy motorem brzdíte, tak aspoň chvílemi vymáčkněte spojku a motor naprázdno „protůrujte“.

Mísící poměr

Mísící poměr je předepsán výrobcem. U pionýrů to bývá poměr standardně 1:33, při záběhu 1:25. Tento poměr není dán ani tak nižší kvalitou tehdejších olejů, jako spíš konstrukcí motoru. Horní ojniční ložisko je tvořeno bronzovým pouzdrem a to se musí mazat víc, než třeba novodobější jehlová ložiska. Dnešní dvoudobé oleje jsou výrazně kvalitnější, zároveň ale mívají zpravidla výrazně nižší viskozitu (hustotu), popřípadě jsou předředěné. Mazací olejový film díky nižší viskozitě nemá potřebnou sílu a vůle opotřebených součástí (např. jehlové ložisko klikové hřídele) nevymezí dostatečně. U opotřebovaných starých motorů proto nedoporučuji používat moderní oleje. Přechod na kvalitnější olej bych zvážil teprve po generální opravě motoru. Mísící poměr můžete snížit na 1:50, popř. 1:60 pouze v případě, že máte klikovou hřídel s jehlovým horním ojničním ložiskem. Nižší poměry bronzovému pouzdru vyloženě škodí.

Minerální oleje X syntetické a polosyntetické oleje

Někdo si myslí, že když koupí kvalitní (drahý) olej, tak udělá motoru jen dobře. Je pravda, že kvalitní syntetické a polosyntetické oleje mnohem lépe mažou, ale není správné s jejich použitím snižovat i mísící poměr. Syntetické oleje dokáží umazat válec snad i při poměru 1:100, ale ložiska a bronzové pouzdro („futro“) prostě neumažou, ty nejsou stavěné na malé množství (byť kvalitního) oleje, ale na množství větší. Nějaká olejová „homeopatika“ jim moc nepomůžou. Takže třeba válec a pístní kroužky vydrží, ale budete muset měnit ložiska a dávat repasovat klikovku, což vyjde mnohem dráž, než výbrus.

Nepopiratelná výhoda drahých olejů je jejich dobré hoření a tudíž malé zanášení motoru. Ve spalovacím prostoru (píst a

Návod výrobu a použití stahováku primárního řetězového kolečka

Stahovák slouží pro sundání primárního řetězového kolečka, které je na levém čepu klikové hřídele (na kuželu).

Výroba:

Výroba je jednoduchá, použijte silný (aspoň 5 mm) železný pás nebo v lepším případě nějaký profil (třeba vinkl – tvar: „L“) do kterého vyvrtáte 2 díry Ø 8,2 mm s roztečí středů 54 mm.

Dále potřebujete dva pevnostní šrouby (s hlavou imbus, popřípadě i šestihran) a dvě matice M8 s příslušnými podložkami.

Nákres stahováku primárního kolečka

Použití:

Šrouby jejich hlavami zahákneme za dva protilehlé zuby na kolečku .Shora navlékneme na šrouby pásovinu s dírami. Nasadíme podložky a našroubujeme matice.

Střed pásoviny se opře o čep klikovky vyčnívající z kolečka. STŘÍDAVÝM utahováním matic se stahovák napruží a tlakem kolečko z čepu stáhne. Pokud je stahovák hodně napružený a kolečko nechce dolů, klepněte kladivem do středu stahováku a kolečko by mělo povolit. Buďte opatrní, ať na vás něco nevystřelí.

Návod na leštění hliníku a hliníkových součástí

Autor návodu je konyk3@azet.sk.

Z Vašich stálych otázok ako si vyleštil ten motor? Napíšeš mi ako si to urobil? A podobne, ANO napíšem Vám ako na to.

Čo budeme potrebovať:

Acetón (na odmastnenie), nejakú nie mastnú handru, leštiaci kotúč do vrtačky jeho zhotovenie si povieme v prvej kapitole, vrtačku, 6tku šrób dlžky 10cm zo závitom, dvoma matkami a dvoma podložkami primeru 2 až 3 cm, spústu starých handier, jedno staré CD, preglejku o hrubke aspoň 1cm a hlavne leštiacu pastu na kov (na leštenie do zrkadlového lesku {leštící pastu na kov by vám měli prodat v každém železářství}).

Postup:

1. Zhotovenie leštiaceho kotúča:

   Takže potrebujeme vrtačku, 6tku šrób dlžky10cm zo závitom, dvoma matkami a dvoma podložkami primeru 2 až 3cm, spústu starých handier ale najlepšie by bolo použiť filc čo najhrubší aky zoženiete, preglejku o hrubke aspoň 1cm, nožnice a jedno nepoužitelne CD.

   Zoberime si to nepoužitelne CDčko a podla neho vystrihneme filc alebo z handier vystrihneme kolieska (že kolko asi? No tolko aby to po navrstveni dalo hrubku min.4cm). Ked to budeme mať tak z preglejky si vyrežeme 2 kruhy s priemerom 8 cm, v strede vyvrtame dieru priemeru 6 mm pre šrob 6 a ak to budeme mať začneme vrstviť v poradí ako je na obrázku. Keď už to mate tak leštiaci kotuč je na svete.

   

   

   

   
   

2. Príprava pred leštením

   Pripravíme si čo chceme leštiť v mojom prípade to boli – lave veko (prevodovkove alebo ten dekel kde je radička) karburatorove kolienko, kryt zapalovania (prava strana tam jak je nožna brzda), valec a hlava valca. Takže je potrebne všetko dobre vyčistiť a odmastniť, za prve je to potom krajšie a za druhe sak potom sa s tym nebudete predsa serinkat no nie? Ako očistiť hlavu a hlavu válca? Jednoducho! Plát pilky obalíte handrou, namočíte to do acetonu a strčíte do rebrovania chodite hore dole až kým to nemate vyčistené, alebo použijte štětec.

3. Samotné leštenie:

   Zoberieme si vŕtačku, do nej si dáme už nami vyrobený leštiaci kotúč, na kotúč nanesieme leštiacu pastu (ja som mal iný typ leštiacelj pasty – suchý v takej papierovej krabičke, to som našiel unas v garaži. Nejaka komunisticka vyroba a tak som to robil tak že som kotúč nastriekal WDčkom, a ako som pomaly zapínal vrtačku tak som túto pastu pritlačal na kotúč aby sa rovnomerne rozotrela), potom som motor dal na bok podložil drevom aby sa neviklal. Pustil som vrtačku, zaaretoval som ju, aby sa stále točila a priložil ju na dane miesto ktore som chcel leštiť. Postupoval som cm po cm a stale som nenašel tu leštiacu pastu a WDčko (sprej v oleji WD40) až kým sa to nelesklo jak psove kulky. Potom som to len pretrel čistou handrou, zakryl a pokračoval v lakovaní kapotáže kedže som to robil prave vtom čase. Týmto spôsobom som vyleštil všetky hliníkové časti na Fichtlovi, samotné vyleštenie motora mi trvalo približne 3hodky ale výsledok je SUPER!

To je všetko, s pozdravom Peter Konýček.

konyk3@azet.sk