Návod na amatérské linkování motocyklů

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 17.8.2016

Starší motocykly, včetně pionýrů, měly běžně nalinkované plechy buď zlatou, nebo jinou barvou (například bílou). Jestliže jste si nechali při renovaci plechy někým za vyšší obnos kvalitně nalakovat, asi není co řešit a další položkou v seznamu investic bude linkování provedené profesionálním písmomalířem. Jestliže jste si ale plechy lakovali sami, nějaká drobná nedokonalost vám nevadí, ale přesto chcete dosáhnout dojmu precizně udělané renovace, linky můžete zkusit udělat svépomocí.

Profesionálně se linky dělají zpravidla dvěma způsoby. Buď tenkým štětcem s dlouhými štětinami, kterým jde udělat přesnou rukou dlouhý tah na jedno namočení, nebo linkovacím strojkem, který si dokáže sám dávkovat barvu na odvalující se kolečko, tvořící souvislou linku neměnící se tloušťky. Konkrétně pionýry byly linkované ručně, proto je vždy vhodnější sice míň dokonalé, ale za to věrohodnější ruční linkování. Správný štětec ale nemusí být jednoduché sehnat a chce to víc než jen pevnou ruku.

Nalepovací linky

Běžně se prodávají nalepovací linky různých barev a tlouštěk. Řešení to sice je, ale výsledný efekt moc přesvědčivý nebude, životnost je poměrně nízká a ve větších záhybech se nalepená linka buď krčí, nebo odlupuje.

Zlatý fix

Další možností je koupit zlatý fix, kterým se sice dají udělat poměrně estetické linky, ale zároveň té nejnižší kvality. Kdybyste chtěli něco zlatého kreslit na papír, tak budiž, z motocyklu vám ale takové linky smyje kdejaký saponát, ukápnutý benzín, nebo se vám ošoupou samy. Někdo to řeší následným přelakováním bezbarvým lakem, ale stejně je to snad ta nejhorší varianta. Nehledě na to, že udělat pěknou rovnoměrnou linku tlustým fixem taky není zrovna jednoduché. Když už si s tím dávat takovou práci, to radši koupit speciální štětec k tomu určený.

Vybarvování oblepených linek

Jedná se o nejistější a nejefektivnější způsob, jak vytvořit věrohodné a kvalitní linkování bez použití profesionálních nástrojů. Navíc nemusíte být ani nijak zázračně šikovní, stačí když budete dostatečně pečliví a trpěliví.

Potřebujete:

1. Elektrikářské izolační pásky („izolačky“). V žádném případě nepoužívejte malířské papírové lepící pásky. Sice se s nimi líp pracuje, ale barva pod ně podtéká a linky jsou poté roztřepené. Rovnou jich kupte několik, konkrétně na pionýra je potřeba asi 5–6 kusů.
2. Syntetickou „zlatou“ barvu. Malá 80g plechovka stojí asi necelou stokorunu (a vyjde vám na tucty motorek).
3. Jakýkoli menší štětec s co nejdelšími štětinami (nasákne víc barvy, tahy můžou být delší).
4. Ředidlo S6001, popřípadě S6002. Je to ale skoro jedno.
5. Vatové tyčinky, jak s oblibou říkám „uchošťoury“.
6. Čas a trpělivost 🙂
   
   

   Zlatá barva, štětec a elektrikářské pásky

Postup:

1. Na připravené plechy nalepte nejprve jednu stranu izolačky, tvořící jeden okraj budoucí linky, poté nalepte rovnoběžně druhou pásku. Vzniklá štěrbina bude tloušťka budoucí linky. Jestliže chcete dosáhnout co nejvyšší věrohodnosti, schválně to trochu „odflákněte“, šířku štěrbiny a konce udělejte trochu nerovnoměrné. Tahy štětcem totiž taky nejsou dokonalé.
   

   Oblepený blatník

2. Ve větších záhybech doporučuji izolačky po vnějším kraji naříznout/nas­třihnout, napnuté pásky se totiž rády odlepují nebo rolují.
3. Ještě jednou důkladně přejeďte celou plochu pásek prstem, aby se pásky nikde neodlepovaly a nezatekla pod ně barva (dělejte to opakovaně před každým natíráním). Do ředidla/technického benzínu namočeným hadrem nebo kapesníkem všechny štěrbiny přejeďte.
4. Dobře rozmíchanou barvu doporučuji lehce naředit ředidlem S6001 (rychleji schne). Nanášejte ji štětcem v tenké vrstvě a příliš nepřetahujte již natřená místa. U silnější vrstvy vznikne totiž lesklý tmavší povrch a u vícekrát přetíraných míst jdou obvykle vidět tahy štětcem, případně prosvítá spodní barva plechu.
5. Ihned po dokončení jedné linky odstraňte postupně jednu pásku po druhé a bez většího otálení se pusťte do dalších linek. Případných nedokonalostí si nevšímejte, na „vyretušování“ je ještě dost času.
   

   Oblepený blatník s vybarvenou zlatou linkou

6. Po dokončení všech linek a odlepení izolaček si do skleničky (štamprle, nebo vršku) nalijte trochu ředidla. Nachystanou vatovou tyčinku „uchošťour“ v ředidle navlhčete (ne aby z toho ředidlo kapalo) a umyjte s tím vzniklé otřepy či zatečení. Když si s tím dáte práci, můžete vatou lehce „šudlit“ těsně kolem linek tak, že odstraníte nejen otřepy a zatečení, ale lehce rozpijete okraj linky tak, že bude vypadat jako namalovaná ručně.

   

   

   

   
   

   

   

   

   
   

Renovace zašlých nebo smytých starých linek

Jestliže chcete obnovit zašlé nebo po letech smyté linky, je metoda oblepování asi tou nejsnadnější. Jestli zároveň plechy chcete vyleštit, udělejte to ještě před linkováním. Snažte se ale, aby aspoň nějaký náznak původních linek zůstal. Plech umyjte a dobře odmastěte (např. technickým benzínem). Podobně jako u tvorby nových linek ty staré oblepte z obou stran izolačkou, přitom se snažte co nejvěrněji kopírovat původní čáry. Pro obnovování linek se mi osvědčila víc naředěná barva. Další postup je úplně stejný, jako v předešlém návodu.

Návod na půlení motoru

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 17.8.2016

Sundání motoru z rámu:

1. Odšroubujte výpustný šroub a vypusťte z motoru olej. Po vypuštění zašroubujte šroub zpět.
2. Demontujte všechny překážející kryty: kryt nad motorem, zadní plech, u typu 20 i podlážky s ochranným štítem („revmaplechem“). Demontujte výfuk, vyvlékněte spojkové lanko, odpojte elektroinstalaci, vyšroubujte víčko karburátoru s plynovým lankem, odpojte lanovod zadní brzdy a rozpojte řetěz. Pionýra opřete, aby stál bez použití stojanu. Odšroubujte dva šrouby M8, kterými je nosník stojanu a stupaček (tzv. „kříž“) přichycen k motoru a rámu. Odšroubujte dva horní šrouby držící motor v rámu a vytáhněte ho.

Půlení motoru:

1. Sundejte řadící a startovací páku. Zapalování i řetězové kolečko Na motor namontujte zpět pravé víko. Zapalování a sekundární řetězové kolečko můžete nechat na svém místě. Válec s karburátorem a hlavou nechte namontované (při manipulaci se spojkou by hrozilo poškození pístu). Našroubujte zpět pravé víko motoru.
2. Demontáž levého víka. Vyšroubujte všechny šrouby držící levé víko motoru (6× M5 na plochý šroubovák + 1x šroub s šestihrannou hlavou). Víko sundejte. Převrácením vylejte z motoru zbylý olej do připravené nádoby.
3. Demontáž spojky. Sundejte pět pojistných kroužků „segrovek“ z přítlačných pružin spojky (jdou vypáčit malým šroubovákem, viz foto 4). Dbejte, aby vám stlačené pružiny pojistky někam nevystřelily (rukou, hadrem). Sundejte přítlačný talíř s pružinami a miskami. Jestliže je primární řetěz opotřebením vytahaný, půjde společně s lamelami z koše sundat, v druhém případě řetěz sundáte společně s košem. Spojkový koš je na hřídeli převodovky zajištěn 14mm šestihrannou maticí, kterou proti povolení jistí na krajích zohýbaná podložka. Ohnuté hrany podložky šroubovákem vyrovnejte a matici povolte trubkovým klíčem 14 mm (ořechem se tam nedostanete). Když matice povolit nepůjde, je nutné chytit koš buď přípravkem, nebo přes hadr například hasákem. Spojkový koš (s lamelami a řetězem) sundejte.
4. Demontáž primárního kolečka. Přípravkem nebo hasákem chytněte primární kolečko opatrně za zuby a matici povolte. Primární kolečko stáhněte vhodným dvouramenným nebo tříramenným stahovákem. Když to nepůjde, utáhněte sílou jeho šroub a klepněte do něj kladivem. Nemáte-li k dispozici stahovák, můžete vyrobit <a href=“/clanek/navod-na-vyrobu-stahovaku-primarniho-retezoveho-kolecka.html“ title=“Návod s výkresy na výrobu stahováku primárního kolečka motoru Jawa 50″>provizorní stahovák primárního kolečka</a>.
5. Demontáž hlavy a válce. Odšroubujte čtyři matičky M6 držící hlavu válce, hlavu sundejte a stáhněte válec motoru. Možná se vám podaří společně s matičkami vyšroubovat i svorníky („štefty“), tomu ale nevěnujte pozornost.
6. Demontáž šroubů motoru. Motor si znovu položte na pravý bok a v první řadě vylisujte (vyklepněte) ocelové trubičky v horním předním a spodním zadním upevňovacím oku motoru. K vyklepnutí použijte tyč průměru 12 mm, nouzově můžete použít šroub M12 (hranu ale zabruste do roviny). Vyšroubujte 12 šroubů M6, které drží motor pohromadě (uvnitř i vně motoru). Jako poslední vyšroubujte šroub M6 (s osazením na hlavě) v horní části motoru, upevňující řadící mechanismus v levé polovině motoru. Pravý šroub nechte na místě (aby se vám nerozsypala převodovka).
7. Rozpůlení. K oddělení polovin motoru použijte speciální rozpůlovák, který přišroubujte k levé polovině motoru přes dostatečně dlouhé šrouby (musí být zašroubovány do plné hloubky děr). V případě potřeby si můžete vyrobit jednoduchý přípravek na rozpůlení. V žádném případě motor nepulte kladivem nebo páčením!!
   Dávejte pozor, aby se poloviny motoru od sebe oddělovaly rovnoměrně po celé ploše. Souběžně s utahováním stahováku klepejte do hřídele startovací páky, aby se vám bloky motoru nekřížily. Po dostatečném oddělení polovin půjde levá část karteru (bloku motoru) sundat rukou.

Demontáž dalších částí motoru

1. Demontáž zapalování. Pro zjednodušení pozdějšího seřizování si udělejte někde rysku označující původní polohu statoru (pevné části) zapalování. Stator je přichycený dvěma plechovými packami a šrouby M5 nahoře a v dolní části. Po sundání statoru zapalování pokračujte vyšroubováním dlouhého šroubu M5 na vačce. Vačku kývavými pohyby, případně lehkým zapáčením, ve štěrbině mezi ní a statorem, sundejte. Rotor má v díře závit M8, z kužele klikového hřídele ho stáhnete zašroubováním dostatečně (asi 60 mm) dlouhého šroubu M8. Demontovaný rotor vložte do statoru s cívkami nebo kolem něj dejte stočený ocelový (magnetický) plech, osamocený rotor se totiž samovolně odmagnetovává. V čepu klikovky zůstane malý váleček průměru 4 mm zajišťující přesnou polohu, nezapomeňte ho vytáhnout a neztratit!
2. Demontáž převodovky. Jestliže jste postupovali přesně podle popsaného postupu, měla by vám převodovka zůstat pohromadě. Vytáhněte vodící osičku řadící vidličky a jednoduše vytáhněte kolečka i s vidličkou. Kolo tvořící výstupní hřídel bude v ložisku pravděpodobně pevně držet, po sundání řetězového kolečka ho vyklepněte přes dřevo nebo měkký kov. Řadící mechanismus drží pouze jeden šroub M6.
3. Demontáž klikové hřídele. Jestliže máte sundané zapalování (viz Demontáž zapalování), vypodložte si karter dřevěnými špalky, pod motor dejte hadr a klikovku dřevěnou paličkou nebo kladivem přes měkký kov s citem vyklepněte. Pozor ať kliková hřídel nespadne na zem nebo se jinak nepoškodí. V žádném případě nebouchejte kladivem na čepy klikovky.
4. Demontáž/výměna ložisek. Holé a čisté kartery (poloviny skříně motoru) nahřejte na elektrickém vařiči tak, až plivnutá slina odskočí, pak hliníkové kartery položte na dřevěnou podložku a vhodnou kulatinou ložiska vyklepněte směrem dovnitř. Po nahřátí se v hliníku díky jiné roztažnosti zvětší vůle a ložiska půjdou snadno ven. V žádném případě ložiska nevyklepávejte za studena!! Když už máte bloky nahřáté, můžete ložiska rovnou vyměnit za nová (zmražená). Podrobněji se tomu věnuji zde

Výměna, údržba ložisek nábojů kol

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 18.8.2016

Ložiskům v nábojích kol jen málokdo věnuje patřičnou pozornost a bývají obvykle zralá na výměnu. V lepším případě se nedostatečná údržba (čištění a mazání) projeví větším valivým odporem (tím pádem i ztrátou výkonu), vůlí a hlukem. Nezřídka kdy se ale ložiska při provozu zcela rozpadnou. Jestliže se původní ložiska po vyčištění (vymytí, vyfoukání) a kápnutí oleje zdají být bez větší vůle a točí se bez zadrhávání, můžete je namazat novým tukem a ponechat. Při výměně doporučuji použít ložiska s označením „2RS“ s doživotní náplní maziva, krytá gumovými těsněními. Ložiska krytá plechem (označení „Z“) do nábojů nedoporučuji. Plechy sice brání úniku maziva a vniku větších nečistot, nebrání však vniku vody. Zastánci originality samozřejmě můžou použít nezakrytovaná ložiska v kombinaci s plstěnými prachovkami.

Vhodné mazivo nekrytých ložisek je například Mogul LV2-3, nebo podobné.
Typy Jawa 555, 05, 20, 21 a 23 mají ložiska 6201. Označení ložisek jiných typů najdete v katalozích náhradních dílů.

Demontáž starých ložisek:

Uložení ložisek v náboji nemá po celé délce stejný průměr, mezi ložisky je „schod“. Tím pádem nejde ložiska vylisovat (vyklepnout) najednou. Ložisko na straně brzdového štítu (vnitřní) je uloženo v přesném osazení, druhé (vnější) ložisko je uloženo letmo a vzdálenost mezi nimi vymezuje distanční trubička.

Obvykle se doporučuje dírou prostrčit tyč menšího průměru, než je díra v ložisku, její hranu zapřít o vnitřní kroužek protilehlého ložiska a to vytlouct. Jde ale o poměrně nespolehlivý postup s rizikem napáchání škod. Mně se nejvíc osvědčila metoda s ocelovou hmoždinkou do betonu. Během cca půl hodiny tak stihnu vyměnit ložiska ve čtyřech kolech.

1. V první řadě je potřeba z obou stran náboje kola šroubovákem vyloupnout plechová pouzdra s plstěným kroužkem.
2. Speciálními kleštěmi vyndejte pojistný kroužek (tzv. „segrovku“) jistící ložisko ze strany brzdového štítu.
   

   

   

   

   

   

   
   
3. Kvůli roztažnosti materiálů je vhodné náboj kola v místě ložisek předehřát. Náboj můžete nahřát na elektrickém vařiči (v žádném případě ne na plynovém!), mnohem víc se mi ale osvědčilo lokální ohřátí horkovzdušnou pistolí. Ideální teplota pro výměnu ložisek je taková, když plivnutá slina z hliníku „odskočí“. Nahřátí náboje doporučuji, ale vyloženě nutné to není (aspoň při rozborce ne).
4. Použijte ocelovou hmoždinku do betonu o průměru 12 mm, případně 10 mm (nutno vyzkoušet, radši kupte víc typů). Tu zasuňte do vnitřního ložiska (strana brzdového bubnu) tak, aby byla její rozevírající se část těsně za hranou vnitřního kroužku. Hmoždinku chytněte kleštěmi a dotáhněte klíčem, až se rozevře a nepůjde s ní pohybovat.

   

   

   

   
   
5. Vezměte kulatinu průměru cca 10 mm a z druhé strany vyklepněte kladivem hmoždinku i s ložiskem ven.

   

   

   
   
6. Vyjměte z náboje distanční trubičku s podložkou (pokud nešly ven společně s ložiskem).
7. Ze strany bubnové brzdy vyklepněte ven vnější ložisko.

Vlisování nových ložisek

1. Nová ložiska dejte na pár desítek minut do mrazáku.
2. Vyčistěte náboj kola a nahřejte ho (nejlíp horkovzdušnou pistolí, popřípadě elektrickým vařičem) na teplotu, kdy plivnutá slina „odskočí“.
3. Náboj otočte brzdovým bubnem směrem vzhůru a vložte dovnitř volnou vymezovací plechovou podložku prolisem dolů.
   

   

   

   

   
   
4. Zchlazené ložisko z mrazáku vložte do díry a s předem připravenou kulatinou a kladivem ho kolmo naklepněte dovnitř. Kulatina musí mít takový průměr, aby se opírala o vnější kroužek ložiska (ideálně 29-30 mm), jinak hrozí jeho poškození (vhodný hodný materiál je hliník). Když bude ale rozdíl teplot dostatečný, ložisko do uložení „spadne“ bez jakékoli pomoci.
5. Vnitřní ložisko zajistěte pojistným kroužkem („segrovkou“).
6. Náboj otočte brzdovým bubnem směrem dolů a vložte dovnitř distanční trubičku s vymezovací podložkou (viz fotky). Dejte pozor, aby distanční trubička byla zasunuta do prolisované vymezovací podložky u vnitřního ložiska (díra v trubce musí být přesně naproti díře v ložisku).

   

   

   

   
   
7. Náboj ohřejte, vložte zchlazené ložisko a doklepněte ho kulatinou na doraz.

   

   

   
   
8. Při použití standardních ložisek (bez krytí) doplňte po zchladnutí mazivo a naklepněte plstěné prachovky (ideálně nové). Plsť zlehka nasákněte řídkou vazelínou A00, případně trochou převodového oleje. Při použití zapouzdřených ložisek „RS“ se samozřejmě přidáním maziva zabývat nemusíte a použití prachovek postrádá smysl.

Návod na složení motoru

Tento návod navazuje na návod Půlení motoru. I v případě, že máte motor již rozpůlený a zajímá vás pouze návod na jeho složení, tak vám doporučuji si předešlý článek přečíst.

Předtím než začnete skládat motor, si všechny součástky a šrouby pečlivě umyjte a nachystejte tak, abyste je měli pěkně po ruce.

Skládání převodovky:

1. Klikovku dejte zmrazit do mrazničky (cca na půl hodiny). Pravou polovinu motoru s nalisovanými ložisky (viz Výměna ložisek) ohřejte na elektrickém vařiči (plynový ne) na vysokou teplotu – poznáte tak, že plivnutá slina odskočí. Díky tepelné roztažnosti kovů se zchlazená klikovka smrští a ložisko v karteru trochu zvětší. Dohromady se tak vytvoří nepatrná tolerance pár setin milimetru, pro montáž to ale stačí.
   
2. Do zahřátého karteru rychle vsuňte klikovku (správným směrem – tj. čep s vnitřním závitem dolů). Klikovku klidně přitlačte silou, je otázka pár vteřin, kdy se teploty vyrovnají a klikovka tam bude napevno. Jestliže se vám ji tam nepodaří narazit až na doraz, musíte ji znovu vylisovat a postup opakovat.
3. Mezi tím, než vám blok motoru vychladne, si na stůl nachystejte nějaké dřevěné hranoly, kterými si blok vypodložíte.
   

   

   

   
   
4. Do pravé poloviny motoru vsuňte (naklepněte) první převodové kolečko (23 zubů), vedle něj vsuňte do bronzového pouzdra předlohový hřídel.
   

   

   

   
   
5. Na 23zubé kolečko nasaďte 20zubé kolečko (kolíky dolů) a nasaďte hlavní hřídel.
   

   

   

   
   
6. Na předlohový hřídel nasaďte 18zubé kolečko (kolíky vzhůru).
   
7. Dvojité startovací kolečko nasaďte na vrch předlohového hřídele.
   

   

   

   
   
8. Zasuňte vidličku řazení do drážek převodových koleček a prostrčte jí tyčku (špičkou nahoru).
   
9. Nasaďte řadící mechanismus (automat) a kolík, co je na vidličce, nasaďte do díry v kulise řazení. Řadící mechanismus zajistěte v bloku motoru šroubem M6.
10. Nasaďte startovací hřídel s pružinou. Konec pružiny zasuňte do dírky vedle převodových koleček. Z venku na hřídel přimontujte startovací páku.
    

    

    

    
    
11. Utěsnění silikonem: Důkladně očištěnou dosedací těsnící plochu ještě jednou utřete hadrem namočeným v technickém benzinu (odmaštění). Naneste malé množství (bohatě stačí) silikonu po celém obvodě karteru a rozetřete prstem (nic se vám nestane). Doporučuji červený silikon ve větší tubě (do pistole) třeba od značky Siga (Siga pro motor), se tmelem Paulin mnoho lidí nemá příliš dobré zkušenosti
    Papírové těsnění: Dosedací plochu po celém obvodě potřete vazelínou a přilepte papírové těsnění. To potom i z druhé strany pomažte vazelínou.
12. Vezměte levý karter a přiložte ho na pravý. Pomocí tenkého šroubováku nasměrujte hřídele převodovky do děr (ložisek). Dřeveným kladivem (případně dřevený špalík + kladivo) polovinu rovnoměrně naklepejte tak, aby mezi bloky zůstala mezera cca 1,5 cm. V tu chvíli otočte startovací páku o jednu celou otáčku dopředu (ve směru startování) tak, aby byla ve své přirozené poloze. Dobré je mít s sebou nějakého pomocníka, který vám ji přidrží. Blok doklepněte na doraz a našroubujte všechny šrouby.
13. Vezměte 2 trubičky a naklepejte je na svá místa – do předního horního oka a do spodního zadního oka uchycení motoru. Všechny šrouby začněte do kříže dotahovat – tj. střídavě, vždy dva proti sobě. Nakonec všechny šrouby ještě jednou dotáhněte, co to půjde.
    

Skládání primárního převodu (spojky):

1. Kužel čepu klikového hřídele lehce potřete olejem a nasaďte na něj primární ozubené kolečko. Následuje pérová podložka a matice M12×1,5. Matici musíte pořádně dotáhnout, je víc způsobů, jak toho docílit. Buď vsunete mezi kolečko a blok motoru vhodný kus dřeva tak, aby se vám kolečko při dotahování neprotočilo, nebo prostrčíte okem ojnice klikovky nějakou tyčku (píst musí být sundaný) a mezi ni a motor rovněž strčíte nějaké dřeva. Můžete taky kolečko opatrně chytnout za zuby francouzským klíčem nebo nějakými kleštěmi. V každém případě ale matici musíte pořádně dotáhnout!
   

   

   

   
   
2. Na hlavní hřídel převodovky nasaďte unášeč spojky. Na vyčnívající hřídel nasaďte zajišťovací podložku a našroubujte matici (nejčastěji nástrčkovým – trubkovým klíčem 14). Nesnažte se ji dotáhnout „na krev“, proti povolení slouží podložka. Podložku alespoň z jedné strany šroubovákem přihněte. V žádném případě nepoužívejte pérovky nebo jiné podložky!
   
3. Kovovou mezilamelu doporučuji kupovat vždy při výměně spojky novou. Hodně se opotřebovávají vnitřní zuby. Jestliže novou nemáte nebo stará není příliš poškozená, tak doporučuji zuby alespoň zabrousit tak, aby se lamela volně pohybovala v drážkách unášeče spojky.
   

   

   

   
   
4. Mezi dvě korkové lamely vložte kovovou lamelu a navlečte řetěz. Řetěz přetáhněte přes primární řetězové kolečko a pak teprve nasaďte na unášeč spojky.
   

   

   

   

   

   
   
5. Na spojku přiložte vnější tlačnou lamelu (víko s dírami). Do děr naskládejte misky a pružiny. Postupně na každou pružinu dejte tenké podložky a zajišťující segrovky. Pružiny je potřeba před nasazením segrovek stlačit. Chce to trochu trpělivosti a dobrý i nějaký pomocník. Ke stlačení můžete použít buď velký šroubovák s vypilovaným středem, speciálně upravené kleště nebo třeba jen stranový klíč č. 9.
6. Očistěte dosedací (těsnící) plochy bloku motoru a levého krytu. Hranu motoru potřete vazelínou a přilepte na ni papírové těsnění. Víko rovněž potřete vazelínou a přiklopte. Místo papírového těsnění a vazelíny můžete použít i silikon. Nakonec zašroubujte všechny šrouby a do kříže je dotáhněte.
   

Nasazení pístu, kroužků, válce a hlavy:

1. Zkontrolujte, zda nemá bronzové pouzdro v oku ojnice vůli a zda nejde vytáhnout. V tom případě je nutné dát klikový hřídel na repasi (opravu) do servisu, kde se tím zabývají. Nebo si to můžete opravit podle tohoto návodu: Výměna bronzového pouzdra (futra) v ojničním oku.
2. U pístu zkontrolujte, zda nejsou vylomené zámky pístních kroužků. Jsou to takové mosazné (žlutý kov) kostičky v drážkách na pístu. Jestliže tam některý tento zámek chybí, píst vyměňte. Naprasklé, nebo jinak poškozené písty rovněž nepoužívejte. Mírné škrábance ale nemusí do jisté míry vadit.
3. Nejprve očistěte vrchní část pístu od úsad a najděte na ní šipku. Tato šipka má směřovat k výfukovému kanálu – tj. směrem dolů (na to nezapomeňte!). Jestliže šipku nenajdete, tak píst natočte tak, aby zámek v první drážce směřoval vzhůru. Píst směřující šipkou dolů nasaďte a ojnici a dírou prostrčte pístní čep (půjde to velice těžce). Doporučuji píst nejprve nahřát na vařiči a zmrazený čep do něj z na okraj vsunout tak, aby se dal píst na ojnici nasadit. Po vychladnutí píst normálně nasaďte na ojnici a silou čep vtlačte až na doraz. K tomu používám stolařskou svěrku (fotky: 1, 2). Čep musíte vlisovat do takové polohy, aby šla dát z každé strany zajišťovací sponka, proto před použitím svěrky do čepu vkládám šroub M8 s kulatou hlavou a čep vlisovávám postupně.Další možnost je použít obráceným způsobem Vytlačovák pístního čepu.
4. Malými kleštěmi vezměte zajišťovací sponky a dejte je do drážek po obou stranách čepu.
5. Nasazení kroužků provedeme pomocí tří tenkých plíšků (rozstříhejte třeba plechovku od piva). Plíšky při nasazování kroužku dejte tak, aby jeden byl uprostřed kroužku a dva na jeho koncích (viz nákres). Kroužek přes plíšky přesuňte až na jeho místo a plíšky opatrně vyndejte. Takto to proveďte postupně od spodního kroužku až po vrchní. Zkontrolujte, zda se kroužky v drážkách pohybují volně a natočte je mezerou proti zámkům v drážkách.
   
6. Pod válec se dává papírové těsnění, které běžně koupíte. Můžete si ho ale i vyrobit (viz fotky). Těsnění potřete jemnou vazelínou, přilepte ho na blok motoru a potřete jej i z druhé strany. V žádném případě nepoužívejte silikon!
   

   

   

   

   

   
   
7. Před nasazením válce a hlavy doporučuji těsnící plochu hlavy zbrousit, viz Návod na opravu (zbroušení) netěsnící hlavy válce.
8. Válec nasuňte na 4 svorníky (štefty). Na pístu znovu natočte kroužky mezerou přesně na zámky a prsty kroužky vždy zmáčkněte tak, aby se dal píst zasunout do válce (nic nedělejte silou!). Poté válec dotlačte až na doraz.
   

   

   

   

   

   
   
9. Očištěnou hlavu nasaďte na válec. Napatří pod ní žádné těsnění, ale dá se běžně koupit hliníkový kroužek (není potřeba, jestliže jste hlavu zbrousili). Na každý šroub nasaďte podložku a matičku M6. Matičky dotáhněte do kříže – ne ale příliš velkou silou! Matičky dotáhněte později ještě jednou po prvním zahřátí motoru na pracovní teplotu a následném vychladnutí. NIKDY nedotahujte matičky na zahřátém motoru.
   

   

   

   
   

Nasazení karburátoru:

1. Těsnění mezi kolínkem a válcem raději vyměňte za nové. Možná ho bude potřeba nožem ze stran trochu ořezat, aby tam dobře sedělo. V každém případě musí perfektně dosedat! Můžete rovněž ořezat i vnitřní hrany tak, aby lícovalo se sacím kanálkem. Těsnění z obou stran potřete vazelínou a společně s kolínkem ho nasaďte. Pod matičky M5 dejte pérovky a s citem je pevně dotáhněte.
2. Mezi karburátor a kolínko patří tenké papírové těsnění, nezapomeňte na něj.

Výměna ložisek motoru

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 9.11.2016

Důvodů k výměně, kromě opotřebení, může být několik. Popíšu, jak postupovat a na co si dávat pozor.
Na konci článku je přehledná tabulka ložisek pro jednotlivé typy motorů.

Vyndání starých ložisek

1. Z rozebraného motoru vyjměte klikovou hřídel a převodovku.
2. Očištěné bloky motoru (kartery) nahřejte na elektrickém vařiči (nebo v troubě) tak, že plivnutá slina od nich odskočí.
3. Z vnější strany ložiska přes kulatinu vyklepněte, popřípadě karterem klepněte o kus dřeva a ložiska vypadnou sama. Jestli ložiska nepůjdou ven snadno, málo jste bloky ohřáli. K nahřívání zásadně nepoužívejte plamen!

Jaká ložiska použít?

U ložisek motoru jsou kromě rozměrových čísel (kódů) důležitá i další značení.

Tak především ložiska uložení klikové hřídele by měla být vždy se zvětšenou vnitřní radiální vůlí, tedy s přídavným označením C3 (popřípadě C36). Ložiska se zvětšenou vnitřní radiální vůlí totiž líp snáší horší mazání a vyšší teploty. V některých katalozích jsou „C3“ všechna ložiska v motoru, je to ale naprosto zbytečné! Značení C6 (popřípadě C36) znamená sníženou hlučnost (samozřejmě to nepoznáte).

Ložiska se dají koupit i zapouzdřená plechovými krytkami s označením Z (2Z u oboustranného krytí), nebo krytá gumovými těsněními s označením RS (2RS). Tahle ložiska do motoru nepatří, ale snadným vyloupnutím těsnění z nich uděláte ložiska běžná. Je bezpodmínečně nutné, aby ložiska neměla kryty ani na jedné straně, aby se mazivo dostávalo i k těsnícím hřídelovým kroužkům („guferům“).

Nalisování nových ložisek

1. Bloky motoru očistěte a uložení ložisek (díry) odmastěte.
2. Nachystaná ložiska dejte do mrazáku alespoň na 10-15 minut.
3. Bloky motoru (kartery) nahřejte na elektrickém vařiči nebo v troubě na takovou teplotu, že plivnutá slina okamžitě odskočí.
4. Připravte si něco, čím ložiska naklepnete do svého uložení. Nejlepší je kulatina průměru vnějšího kroužku ložiska z měkkého materiálu (hliník, dřevo). Při dostatečném nahřátí ale bude stačit třeba dřevěná palička (kladivo).
5. Zmražená ložiska by měla do svého uložení volně spadnout. Jestliže se ložisko někde zasekne, ale bude rovnoměrně „trčet“, doklepněte ho dřevěnou paličkou na doraz (bouchejte jedině na vnější kroužek ložiska!).
6. Jestliže se ložisko zpříčí hned na začátku, vyklepněte ho z druhé strany ven, dejte ho znovu zmrazit a bloky znova ohřát na vyšší teplotu. Poté opakujte. Nesnaže se zpříčené ložisko doklepat na doraz, hrozí nevratné poškození bloku!
7. Nechte bloky vychladnout.

Co když ložiska v blocích nedrží?

Neodbornou opravou nebo únavou materiálu se může stát, že ložiska ve svém uložení ndrží a jde je vytáhnout rukou. V motoru pionýra nepůsobí příliš velké síly a ložiska obvykle stačí do svého uložení nalepit speciálním lepidlem (běžně k dostání v auto-moto prodejnách, popřípadě prodejnách s ložisky). Postup lepení bude popsaný na obalu lepidla. V žádném případě neměňte jednu polovinu (karter) motoru vyměnit za jinou! Kartery jsou při výrobě opracovávány společně!!

Čísla ložisek v jednotlivých typech motorů:

Oprava (zabroušení) netěsnící hlavy válce

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 9.11.2016

Těsnění se pod hlavu u pionýrů standardně nedávalo (pouze u prvních typů 550 a 555). Při správném dotažení hlavy a nezdeformované dosedací ploše, těsnění není ani vůbec potřeba. Použití těsnění proto vidím jen jako krajní řešení.

Jednoduchá konstrukce bez těsnění pod hlavou je na jednu stranu výhodná, na druhou stranu je ale velkým nedostatkem. Při nesprávném dotažení se totiž nezdeformuje těsnění, ale (po delším provozu) rovnou dosedací plocha hlavy, která ztratí svoji těsnost. Není tedy divu, že po letech provozu a lajdácké údržbě (opravách) hlava na většině pionýrů netěsní. Takový motor je obvykle snadné identifikovat prvním pohledem na válec s hlavou, které jsou zakydány mastnotou.

Postup opravy (zabroušení) hlavy:

1. K opravě potřebujete brusnou pastu na ventily o střední, nebo lépe, jemné hrubosti, kterou koupíte v auto-moto prodejně.
2. Válec upněte do svěráku. Doporučuji přes nějaké hliníkové plechy, dřevo nebo hadru. Hlavně ale svěrák moc neutahujte, ať si válec nezničíte. Stačí dotáhnout jen tak, aby se válec nehýbal.
   

   

   

   
   

   

   

   
   
3. Na dosedací plochu hlavy dejte trochu pasty a kapku oleje, přiložte ji na válec a točte s ní sem a tam přibližně v poloze, v jaké má správně být (netočte s ní dokola). Po pár minutách hlavu sundejte a těsnící plochu umyjte benzínem. Jestliže bude dosedací plocha po celém obvodu stejná, tedy celá přebroušená bez flekatých či lesklých míst, je práce hotova. Flekatá místa znamenají propadliny, které při broušení nedošly do kontaktu s druhou plochou. Znovu naneste trochu pasty a postup opakujte do té doby, dokud nebude celá plocha stejná.
   

   

   

   
   

   

   

   
   

V žádném případě nepřemýšlejte nad upnutím do nějaké vrtačky nebo tak. Je potřeba to dělat ručně. Při zabrušování (lapování) by měl být každý pohyb trochu jiný. Na konec vše pečlivě umyjte od abraziva (pasty) a můžete skládat.

Návod na čištění karburátoru (Jikov)

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 27.7.2017

Popis karburátoru Jikov 2917 PSb

Karburátor vyčistíte jednoduše, prakticky ho stačí jen rozdělat, propláchnout benzínem (ředidlem nebo jiným rozpouštědlem), vyfouknout nečistoty z kanálků a složit. Důležité je také odstranit příčinu zanesení, to může být buď špína (koroze) v nádrži a palivovém kohoutku, nebo třeba chybějící vzduchový filtr.

Pro vyčištění je nejlepší mít k dispozici kompresor s ofukovací pistolí. V případě velkého zanesení můžete kanálky zlehka „prošťourat“ drátkem, ale to opravdu jen v případě nutnosti. Trysky v žádném případě drátem nepropichujte!! Čištění octem (vaření karburátoru v octu) rozhodně nedoporučuji. Kyselina octová slitiny zinku (ze které je karburátor) žere!

Dále pár bodů, co je potřeba vyčistit. Podotýkám, že šroubek na volnoběh nemusíte vyšroubovat vůbec, ten na nic (kromě volnoběhu) vliv nemá.

1. Odšroubujte karburátor.
2. Odšroubujte víčko plovákové komory a vyndejte plovák. Často bývá zanesený ventil ve víčku. Nejprve vytáhněte kolík a plíšek uzavírání ventilu, pak klíčem 8 mm vyšroubujte ventilek z víčka ven. Důkladně víčko i ventil umyjte a profoukněte. Jestliže máte starší typ karburátoru, kde není ventil ale pouze dírka, kterou uzavírá jehla spojená napevno s plovákem, je čištění jednodušší. Hladina v plovákové komoře je u tohoto typu karburátoru pevně stanovena.
3. Na dně plovákové komory bývají usazeniny, které se při provozu dostávají do kanálků a trysek, odstraňte je. U staršího karburátoru s jehlou v plováku je důležité, aby bylo dno naprosto čisté, může se totiž stát, že se spodní část jehly plováku ve vodící dírce přilepí.
4. Vyšroubujte trysky a podívejte se proti světlu přes dírky, jestli v nich není nějaké smítko. Trysky obvykle stačí jen profouknout, jestliže to nestačí, tak použijte nějaký tenký vlasec nebo tvrdý chlup třeba ze smetáku, nikdy ale drát! Nic velkého tam nestrkejte a nepoužívejte sílu!
5. Dále pak vyčistěte zbytek karburátoru. Odlijte si třeba trochu benzínu (ředidla, atd.) co vám při čistění pomůže. Karburátor do toho ponořte, popřípadě jím to prolévejte a vyškrábejte všechnu špínu. Po osušení vyfoukejte stlačeným vzduchem (kompresorem).

Chemické čištění (moření) nádrže

Autor: Ladislav Ševčík („Pajka“)
Podklady: https://jawarmaniak.wz.cz/technika/jak_na_to/nadrz.html
aktualizováno: 8.11.2016

Obvyklou radou, jak vyčistit vnitřek zrezivělé nádrže, je nasypat dovnitř kamínky (nebo jiný materiál), nádrží třepat tak dlouho, dokud se všechna rez neotluče a následně ji vypláchnout. Jestli se chcete zbytečně nadřít a postup pravidelně opakovat, tak budiž. Mnohem snadnější a efektivnější je totiž vymoření nádrže kyselinou. Popíšu vám tedy přesně co a jak + doplním pár vlastních postřehů.

Nádrž je z ocelového plechu a rezaví. V chladném počasí (hlavně v zimě) se na přechlazených stěnách nádrže ze vzdušné vlhkosti sráží nepatrné vodní kapky, které způsobují korozi. Kromě toho dnešní „ekologická“ paliva obsahují příměsi na bázi lihu, které jednak na sebe vodu váží, také se ale postupnou degradací z nich voda i vytváří. Obecně se doporučovalo před odstávkou motocyklu nádrž zcela naplnit palivem, vzhledem ke zmíněným vlastnostem dnešního benzínu ani toto není ideální řešení. Koroze se tak či tak objeví a je potřeba ji řešit.

Postup moření nádrže:

1. Nejprve nádrž důkladně vymyjte buď čistým benzínem, nebo ředidlem (odmastíte ji). Případně ji několikrát vypláchněte teplou „jarovou“ vodou. Při vyplachování vhoďte dovnitř pár kovových matek či šroubů a protřepte ji, uvolníte tím skryté usazeniny nečistot.
2. Kyselina sice lak nesežere, ale může ho poškodit (vzniknou na něm mapy, které jdou jen špatně rozleštit). Proto je vhodné ji před kyselinou ochránit. Do něčeho ji zabalte nebo ji něčím oblepte.
3. Čím mořit. Nejlepší je použít kyselinou fosforečnou (H₃PO₄), při moření totiž vznikají na mořeném povrchu nerozpustné sloučeniny, které působí jako antikorozní ochrana. H₃PO₄ je už ale poměrně agresivní a celkem drahá, takže příznivější je použít kyselinu citronovou, která se prodává jako běžný čisticí prostředek (proti vodnímu kameni, k čištění vinných sudů) nebo jako přísada do zavařenin. Prodává se v podobě prášku a ředí se vodou.
4. Z nádrže vyšroubujte kohoutek a nahraďte ho nějakou zátkou. Obě kyseliny totiž rozežírají zinek a jeho slitiny (třeba právě ten kohoutek). Já zátku obvykle vyrábím z vnitřního ocelového šroubení kohoutku, kterým prostrčím šroub M6, utěsněný o-kroužkem nebo silikonovým tmelem. Viz fotografie.
   

   Zátka místo kohoutku

5. Koncentrace kyseliny ve výsledném vodném roztoku by měla být 5–10%. Užitečný program usnadňující výpočet koncentrace je zde: https://www.labo.cz/mft/koncentrace.php. Pro lepší orientaci v programu vkládám screenshoty s vyplněnými daty výpočtu.
   
6. Velký vliv na kvalitu a rychlost moření má teplota roztoku. Čím teplejší roztok bude, tím bude moření (čištění) rychlejší. V připravené nádobě nejprve kyselinu přimíchejte do menšího množství vody a potom teprve dolijte vodu do potřebného objemu. Voda by měla být co nejteplejší, já ji běžně ohřívám v rychlovarné konvici. Příliš horká voda vám ale může poškodit lak, takže k tomu přihlédněte a namíchejte si ji „tak akorát“.
7. Horký, dobře rozmíchaný roztok nalijte do nádrže. Nádrž doporučuji zabalit do několika hadrů (dek), nebo dobře obalenou strčit pod peřiny. Případně ji položte na radiátor topení. Čím déle roztok vydrží teplý, tím líp reakce proběhne. Vhodné je nádrž v průběhu moření párkrát protřepat. Jestliže nebude úplně plná, změňte několikrát polohu tak, aby všechny vnitřní plochy byly postupně pod hladinou. Moření může trvat chvíli, ale doporučuji roztok nechat působit přes noc (dokud bude teplý).
8. Roztok vypusťte do připravené nádoby. Podle toho jak bude nádrž čistá, můžete roztok znovu ohřát a postup opakovat. Většinou to ale není potřeba (kyselina rozpouští všechny oxidy kovu). Použitý roztok nevylívejte, ale schovejte si ho. Sice se zabarví, ale použitelný je víckrát.
9. Několikrát nádrž důkladně vypláchněte teplou „jarovou“ vodou. Doporučuji při vyplachování dovnitř nasypat hrst kamínků a dobře protřepávat – oklepete tím možné usazeniny barvy nebo nečistot, které tam ještě zůstaly. Poté nádrž dobře propláchněte sodovou vodou (uhličitan vápenatý, který se používá na změkčování vody při praní, rozpuštěný ve vodě). Nádrž důkladně vysušte a co nejdřív do ní nalijte benzín. Při sušení ji postavte do polohy v jaké je na motocyklu, ať případné zbylé kapky vody vytvoří rez u výpustného kohoutku, kde bude pod hladinou benzínu (a nebude se dál šířit).

Na závěr dodám, že tímto způsobem můžete odrezit jakékoliv železné předměty, nářadí, vrtáky atp. Roztok nemusí být horký, v létě předměty stačí nechat třeba jen v nádobě na slunci (moření nemusí trvat dlouho). Vždy je vhodné předměty dobře umýt a opláchnout v sodové vodě. V žádném případě železné předměty nenechávejte v roztoku déle než je nezbytně nutné (více dnů). Například litinové předměty může kyselina povrchově hodně poškodit.

Podobně můžete čistit i zoxidované předměty z hliníkových slitin (siluminů), je potřeba ale použít silnější roztok (cca 20–25%), žádné zázraky ale nečekejte. Vždy se ale ujistěte, že čištěné předměty jsou opravdu hliníkové a ne ze zinku! Zinek s kyselinami velmi bouřlivě reaguje a mnoho by vám z něj nezůstalo. Spojovací materiál (šroubky, matice, atd.) kyselinou čistit můžete, přijdete ale o jejich povrchovou úpravu povrchovou úpravu.

Diskuze k „jawarmaniakovu“ návodu:

Návod je inspirovaný původním návodem od „jawarmaniaka“: https://jawarmaniak.wz.cz/technika/jak_na_to/nadrz.html. Níže je diskuze k původnímu návodu, odpovídá Jawarmaniak.

Návod na seřízení karburátoru Jikov 2917 PSb

Autor: Wiku, Ladislav Ševčík („Pajka“)
aktualizováno: 18.8.2016

Jedině se správně seřízeným karburátorem motor správně funguje a dodává požadovaný výkon při nízké spotřebě paliva. Naopak špatně seřízený karburátor nemusí znamenat jen malý výkon, ale může být také příčinou poruchy motoru (zadření válce, propálení pístu, atp.). Proto věnujte správnému seřízení patřičnou pozornost.

Postup seřízení karburátoru Jikov 2917 PSb

1. Hladina paliva v plovákové komoře
   U typů 550, 555 a 05 je u karburátorů hladina v plovákové komoře pevně daná a nedá se změnit. U karburátoru Jikov 2917 PSb, který se používal u typů 20, 21 a 23 se hladina nastavuje přihnutím plíšku, který zavírá jehlový ventil ve víčku plovákové komory. Přihnutím plíšku dolů se hladina paliva sníží, přihnutím nahoru zvýší. Jaká je však správná výška hladiny? Odšroubované víčko plovákové komory přiložte na karburátor a pusťte benzín do hadičky. Až benzín přestane téct (ventil se zavře), vypněte přívod benzínu a víčko sundejte. Tenkým šroubovákem zatlačte plovák na až na dno komory. Hladina by správně měla lícovat s plechovým kroužkem v horní části plováku (viz obrázek). Jestliže je hladina níž, přihněte uzavírací plíšek nahoru. Jestliže je vysoko, přihněte plíšek dolů. Trochu benzínu z komory odsajte a postup podle potřeby opakujte.

   

   Správná výška hladiny paliva

   

   Víčko plovákové komory s uzavíracím plíškem

   
   
2. Bohatost směsi
   Bohatost směsi udává, v jakém poměru se bude směs vzduchu a benzínu mísit. Bohatá směs znamená hodně benzínu a málo vzduchu, chudá směs málo benzínu a hodně vzduchu. Bohatost se nastavuje přesouváním zajišťovacího plíšku na jehle (v šoupátku). Na jehle jsou 4 zářezy (u některých nových jehel pouze 3) a plíšek bývá v jednom z nich. Pokud je plíšek v horním zářezu, tak je směs chudá, když ve spodním, tak je bohatá. Pro běžný provoz má být plíšek ve druhém zářezu shora. V době záběhu (tzn. cca prvních 1500 km po výbrusu válce) se plíšek vkládá do třetího zářezu shora.

   

   Jehla se zajišťovacím plíškem

   

   Jehla s plíškem v druhém zářezu pro běžný provoz

   

   Šoupátko karburátoru s jehlou

   
   
3. Vůle plynového lanka
   Velkou vůli plynového lanka („bowdenu“) poznáte při otáčení plynovou rukojetí. Plynová rukojeť má volný chod bez odporu a bez vlivu na motor. Tato vůle se musí minimalizovat, ne ale úplně, pak by byl plyn pořád trochu zvýšený, nešel by dobře nastavit volnoběh a při pohybu řídítek by se mohl plyn samovolně přidávat. K odstranění vůle slouží dutý šroubek na vršku karburátoru s matičkou pro 8mm klíč.
   

   Karburátor Jikov 2917 PSb

4. Volnoběžné otáčky
   Volnoběh se nastavuje na motoru ohřátém na provozní teplotu (tzn. alespoň po pěti minutách jízdy)! Nastavuje se šroubkem s pružinkou, který je mezi tryskami. Utahováním šroubku se otáčky zvyšují, povolováním snižují. Správný volnoběh se snažte seřídit co nejnižší, ale ne takový aby měl motor tendence zhasnout.
   

   Šroub seřízení volnoběhu